Historie

Fakta dle místní kroniky

  • doba bronzová - osídlení osady Hradisko, již neexistující nejstarší části obce Hradečná
  • kolem r. 1100 - pravděpodobné založení obce Hradečná, pod latinským názvem Marchioni Villa
  • . 1344 - první písemná zmínka o obci v závěti moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského, tehdejšího majitele úsovského panství (tehdy měla 88 domů tvořící jednu ulici, 332 mužských a 351 ženských obyvatel)
  • r. 1422 – 1431 - nájezdy, loupení, vypalování obce Husity
  • r. 1494 - rod Vlašimů získává darem od krále úsovské panství, do kterého patří i Hradečná
  • r. 1530 - vyženil Hradečnou jako součást úsovského panství rod Boskoviců. Poslední pán Jan Šembera z Boskovic byl znám svým právem první noci u nevěst žádajících ho o povolení k sňatku
  • r. 1597 - vyženil Hradečnou jako součást úsovského panství rod Lichtenštějnů
  • r. 1642 – dobytí celého kraje za třicetileté války Švédy (po nich zbylo jen 15 obydlených domů)
  • od r. 1670 - počátek čarodějnických procesů v našem kraji, v Uničově byl usvědčen ze čarodějnictví a na hranici upálen Jakub Partisch, občan Hradečné
  • od 17. století mělo úsovské panství kromě vinohradů na jižních svazích kopce Bradlo i svůj vlastní pivovar a lihovar. V krčmách se smělo čepovat jen úsovské pivo
  • od r. 1680 - období roboty a poddanských povinností- mj. čerpat pivo a lihoviny z vrchnostenského šenku na rychtě, jež byl součástí venkovské usedlosti, kde dnes sídlí náš penzion Pod Hůrkou - tradice hostinské činnosti byla tedy započata. Na křtiny, svatby a pohřby musela rodina odebrat povinně určité množství piva a lihovin. Na hody sv. Vavřince a jiné místní slavnosti musela povinně celá ves odebrat určité množství. Přišel-li poddaný do šenku v jiném panství, směl nanejvýš utratit 21 krejcarů za cizí pivo a lihovinu
  • r. 1770 - udělení funkce rychtáře jako dědičné. To znamenalo, že dům, kde dnes sídlí náš penzion Pod Hůrkou, se stává natrvalo příbytkem rychtáře a panským výčepem
  • r. 1811 - statek, kde dnes sídlí náš penzion Pod Hůrkou, vyhořel a poté byl opraven
  • r. 1879 - opět požár tohoto statku, tentokrát hlavně hospodářských budov
  • r. 1897 - celková přestavba naší venkovské usedlosti č. 51, více méně do podoby, jakou jsme se snažili zachovat při rekonstrukci r. 2009 pro penzion Pod Hůrkou
  • r. 1924 - období největšího rozkvětu obce. Při počtu 533 německých a 9 českých obyvatel tu bylo: 5 hospod, poštovní a telegrafní úřad, stolař, 2 krejčí, zámečník, 2 bednáři, 2 pekaři, řezník, 2 ševci, 2 koláři, 2 kováři, 2 holiči, kožešník, 4 obchodníci se smíšeným zbožím, obchod se střižním textilem, dvoutřídní německá obecná škola, farní kostel (pro 5 obcí) se hřbitovem, četnická stanice, čítárna, 2 knihovny, mlékárna a vlaková zastávka
  • r. 1924 - v této době byla sepsána kronika obce Hradečná řídícím učitelem Adolfem Sperlichem, ze které čerpají tyto útržky zajímavostí, texty k zarámovaným fotografiím v restauraci a kavárně, i mapy s tipy na výlety venku na dvoře...

LEGENDY dle místní kroniky

"Na loukách u farského lesa, kde se říká v Pustě, došlo roku 1820 k souboji dvou Schwarzenbergských hulánů kvůli rychtářově dceři (její rodina žila tady domě), která prý pak vstoupila do kláštěra. Jeden z hulánů, baron Ignatz Schirmling, byl zabit. Na Dušičky o půlnoci je prý vidět v Pustě dva černé muže a mezi nimi bílou ženskou postavu, která lomí rukama a pláče. Pomník barona Schirmlinga se podnes nachází u hřbitovní zídky."

Oslavy a hostiny tu v kraji bývaly vždy oblíbené a z fotek je vidět, že někdy bývaly opravdu bujaré. Nejdivočejšími oslavami proslul v 16. stol. jeden z místních pánů úsovského panství, Jan Šembera z Boskovic…"Byl to lehkomyslný patron, kolem jeho osoby vzniklo mnoho legend. Vyhlášeny byly jeho lukulské hostiny a noční orgie v Úsově a Litovli. Traduje se o něm, že si u nevěst vyhradil právo první noci. Každá dívka z jeho panství, která se chtěla vdávat, musela osobně zajít na zámek do Úsova a vyžádat si na vrchnosti povolení k svatbě. Šembera po každé takto prožité noci odstřihl dívce pramen vlasů, ze kterých si nechal zhotovit paruku, kterou nosil na svých hostinách jako důkaz svých milostných dobrodružství..."